Luk 1 | CzeCSP | STEP | Protože se již mnozí pokusili sestavit vyprávění o událostech, které se mezi námi naplnily ,

Luke 1

Úvod

1 Protože se již mnozí pokusili sestavit vyprávění o událostech, které se mezi námi naplnily, 2 jak nám je předali ti, kteří se od počátku ^{▼▼J 15,27; Sk 1,21} stali očitými svědky ^{▼▼2Pt 1,16; 1J 1,1; [Lukáš tedy provedl srovnání dosud zaznamenané tradice s vyprávěním očitých svědků]} a ⌈služebníky ^{▼▼1K 4,1} slova⌉, ^{▼▼n.: strážci s. (srv. J 7,45; podobně i v h. — srv. Ex 24,13); Toto neobvyklé označení (hypéretai tú logú) se jinde v NS už nevyskytuje; srv. Sk 26,16; 1K 4,1} 3 rozhodl jsem se také já, když jsem vše znovu pečlivě prošel, ^{▼▼n.: prozkoumal; 1Tm 4,6} že ti to po pořádku ^{▼▼Sk 11,4; 18,23} vypíši, vznešený ^{▼▼Sk 23,26!} Theofile, ^{▼▼Sk 1,1} 4 abys plně poznal spolehlivost ^{▼▼srv. Sk 5,23 (důkladně); 1Te 5,3 (bezpečnost)†} těch věcí, ^{▼▼ř.: slov} kterým jsi byl vyučen. ^{▼▼ř. katechein může zn. jak „sdělit zprávu“ (Sk 21,21), tak „vyučovat“ (Ga 6,6).}

Zaslíbeno narození Jana Křtitele

Za dnů judského krále Heroda ^{▼▼Mt 2,1p} byl jeden kněz, jménem Zachariáš, z oddílu Abiova; ^{▼▼dle ř.; h.: Abijášova — 1Pa 24,10} měl ženu z dcer Áronových ^{▼▼tj. z potomků kněží; srv. Lv 1,5p; 2Pa 13,9n} a její jméno bylo Alžběta. ^{▼▼h. Elíšeba — Ex 6,23} 6 Oba byli spravedliví ^{▼▼2,25; 16,15; 23,50; Gn 6,9} před Bohem a žili ^{▼▼ř.: chodíce} bezúhonně ^{▼▼Gn 17,1; Ž 15,2; 18,24; Fp 2,15; 3,6} podle všech Pánových příkazů a ustanovení. 7 Neměli však dítě, neboť Alžběta byla neplodná ^{▼▼Gn 11,30} a oba již byli ⌈pokročilého věku⌉. ^{▼▼ř.: pokročilí ve svých dnech; Gn 18,11; 1Kr 1,1} 8 Stalo se ^{▼▼[ř. egéneto; zachováme hebraismus (wajjhí — Gn 4,8p) užívaný pro uvození věty, typický pro Lukáše v L (42×) i ve Sk (25×)]} pak, když v pořadí ^{▼▼[to bylo pravidelně dvakrát za rok po dobu jednoho týdne]} svého oddílu konal před Bohem kněžskou službu ^{▼▼1Pa 24,19; 2Pa 8,14; 31,2} 9 podle zvyku ^{▼▼2,42; 22,39; Sk 28,17} kněžského úřadu, připadlo na něj losem, ^{▼▼srv. Neh 10,35; 1Pa 24,5; Mi 2,5; Sk 1,26} aby vešel do Pánovy svatyně a obětoval kadidlo. ^{▼▼Ex 30,7!; 1Pa 6,34; 2Pa 13,11; [jeden z úkolů kněží, který připadl na kněze často jen jednou za život]} 10 A v hodinu ^{▼▼[v 9 nebo 15.00 hod.]} obětování kadidla se celé shromáždění ^{▼▼ř.: množství; Lv 16,17} lidu modlilo venku. 11 Tu se mu ukázal Pánův anděl, ^{▼▼2,9; 12,8; 22,43; J 20,12} stojící po pravé straně oltáře ^{▼▼Ex 37,25; Zj 8,3n} pro obětování kadidla. 12 Když ho Zachariáš uviděl, rozrušil ^{▼▼Mt 2,3p} se a padl na něj strach. ^{▼▼Sd 6,22; 13,22; Da 10,7; Mk 16,5; Sk 10,4} 13 Anděl mu řekl: „Neboj se, ^{▼▼v. 30; 2,10; 5,10!; Gn 15,1; Mt 1,20} Zachariáši, neboť tvá prosba ^{▼▼2,37; 5,33; 1Tm 2,1p} byla vyslyšena, ^{▼▼Gn 17,20!; 25,21; Ž 6,10!; Da 10,12; Sk 10,31} a tvá žena Alžběta ti porodí syna a dáš mu jméno ^{▼▼Mt 1,21p} Jan. ^{▼▼ř. Ióannés; (odpovídá častému h. jménu: Jóchanan; @2Kr 25,23p); v. 60} 14 A budeš mít radost ^{▼▼vv. 44.47.58; 2,10} a veselí ^{▼▼v. 44; Sk 2,46; He 1,9; Ju 1,24†} a mnozí se budou radovat z jeho narození. 15 Neboť bude veliký ^{▼▼7,28; Gn 12,2; 48,19; Joz 4,14; 1Pa 29,12; Est 10,3; Jr 5,5p} před Pánem, vína a opojného nápoje se nenapije ^{▼▼7,33; Nu 6,3n; Sd 13,4; Mt 11,18} a již od lůna své matky ^{▼▼Jr 1,5; Sk 3,2; Ga 1,15} bude naplněn Duchem Svatým. ^{▼▼vv. 41.67; Sk 4,8; 9,17} 16 A mnohé ze synů Izraele obrátí ^{▼▼Mt 3,1—6} k Pánu, jejich Bohu. 17 A sám půjde před ním v duchu a moci Eliášově, ^{▼▼Mt 11,14} aby obrátil srdce otců k dětem ^{▼▼Mal 3,24} a neposlušné k smýšlení ^{▼▼1Pa 29,18} spravedlivých ^{▼▼Mt 21,32} a přichystal ^{▼▼v. 76; 3,4; ::12,47; srv. Sk 23,23; Fm 1,22} Pánu připravený ^{▼▼ř. výraz je použit u všech synoptiků pro Jana (7,27) a dvakrát v NS o Noem, který připravoval / stavěl koráb (He 11,7; 1Pt 3,20)} lid.“ 18 I řekl Zachariáš andělovi: „Podle čeho to poznám? ^{▼▼Gn 15,8; Ex 33,16; Iz 38,22} Vždyť jsem stařec ^{▼▼Gn 17,17} a má žena je již pokročilého věku. ^▼▼v. 7“ 19 Anděl mu odpověděl a řekl: „Já jsem Gabriel, ^{▼▼v. 26; Da 8,16} který stojí ^{▼▼výraz je ve StS užíván též ve smyslu: slouží; srv. 1Kr 17,1!; 1Pa 6,17} před Bohem, a byl jsem poslán, ^{▼▼4,43; J 3,28} abych k tobě promluvil a oznámil ti tuto radostnou zprávu. ^▼▼2,10 20 A hle, budeš němý ^{▼▼Ex 4,11; Ez 3,26} a nebudeš moci promluvit až do dne, kdy se to stane, protože jsi neuvěřil ^{▼▼::v. 45; Nu 20,12; 2Kr 7,2; Mk 16,14} mým slovům, která se ve svůj čas naplní.“

21 Lid čekal na Zachariáše ^{▼▼[aby nad nimi pronesl Áronské požehnání (Nu 6,24—26)]} a divil ^{▼▼v. 63; 4,22; Sk 2,7} se, že tak dlouho prodlévá ve svatyni. 22 Když vyšel, nemohl k nim promluvit, i poznali, že spatřil ve svatyni vidění. Dorozumíval se s nimi posunky a zůstával němý. 23 I stalo se, že jakmile se naplnily ^{▼▼v. 57; 2,6.21n; Jr 25,34} dny jeho služby, odešel ⌈do svého domu.⌉ ^{▼▼n : domů; 5,24n; 8,39; Mk 8,26; 2S 16,19p} 24 Po těch dnech jeho žena Alžběta otěhotněla, a skrývala se po pět měsíců a říkala: 25 „Tak mi učinil Pán ve dnech, v nichž na mne pohlédl, aby odňal mé pohanění ^{▼▼Gn 30,23; Iz 4,1; Jr 22,30} mezi lidmi.“

Marii předpovězeno narození Ježíše

V šestém měsíci ^{▼▼[tj. od početí Jana Křtitele; v. 36]} byl anděl Gabriel ^▼▼v. 19 poslán od Boha do galilejského města, které se jmenuje Nazaret, ^{▼▼Mt 2,23} 27 k panně zasnoubené muži jménem Josef, ^{▼▼Mt 1,18} z domu Davidova; ^▼▼2,4 jméno té panny bylo Marie. ^{▼▼h. Mirjam; Ex 15,20} 28 I vešel k ní a řekl: „⌈Buď zdráva⌉, ^{▼▼n.: Raduj se; (ř. chaire bylo používáno jako pozdrav.)} ⌈milostí obdařená⌉, ^{▼▼ř. charitún — 'udělit milost (přízeň) / omilostnit'; Ef 1,6†.} Pán je s tebou. ^{▼▼Sd 6,12; Sk 18,10} [Požehnaná tys mezi ženami.]“ 29 Ona však byla tím slovem velmi rozrušena ^{▼▼Ve v. 12 je užito sloveso tarassein („rozrušit se“); zde má zesilující předponu, tedy diatarassein; HL} a uvažovala, jaký je to pozdrav. 30 A anděl jí řekl: „Neboj ^▼▼v. 13 se, Marie, neboť jsi nalezla milost ^{▼▼Gn 6,8p} u Boha. 31 A hle, otěhotníš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. ^{▼▼Mt 1,21p} 32 Ten bude veliký ^▼▼v. 15 a bude nazván synem Nejvyššího ^{▼▼vv. 35.76; 6,35; Gn 14,18p; Mk 5,7; Zajímavou paralelu přináší 4Q246: „Bude se o něm říkat, že je syn Boží, a nazvou ho Synem Nejvyššího.“} a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida. ^{▼▼2S 7,12; Iz 9,6} 33 Na věky ^{▼▼Ž 45,7} bude kralovat nad domem Jákobovým ^{▼▼Ž 14,7p; Ex 19,3p} a jeho kralování nebude konce.“ ^{▼▼Ž 89,37; Da 2,44; 7,14} 34 Marie řekla andělovi: „Jak se to stane, vždyť nepoznávám muže? ^{▼▼tzn.: nežiji s mužem; Gn 4,1p}“ 35 A anděl jí odpověděl: „Duch Svatý ^{▼▼Mt 1,18} přijde na tebe a moc Nejvyššího ^{▼▼v. 32p} tě zastíní; proto také to Svaté, ^{▼▼Mk 1,24} co se [z tebe] narodí, bude nazváno Syn Boží. ^{▼▼Mt 4,3!} 36 Hle, tvá příbuzná Alžběta -- také ona počala ve svém stáří syna a toto je šestý měsíc té, která je nazývána neplodnou. 37 Neboť u Boha nebude žádná věc ^{▼▼n.: žádné slovo} nemožná.“ ^{▼▼Jr 32,17; Mt 19,26} 38 Marie řekla: „Hle, jsem Pánova otrokyně; ^{▼▼2S 7,25; Ž 116,16} nechť se mi stane podle tvého slova.“ ^{▼▼Ž 119,38} A anděl od ní odešel.

Marie navštěvuje Alžbětu

V těch dnech Marie vstala a vydala se spěšně na cestu do hor ^{▼▼v. 65; Joz 15,48n} do města Judova. 40 Vešla do Zachariášova domu a pozdravila Alžbětu. 41 I stalo se, že jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, poskočilo dítě v jejím lůně; a Alžběta byla naplněna Duchem Svatým ^▼▼v. 15 42 a zvolala silným hlasem: „Požehnaná jsi ty mezi ženami a požehnaný plod tvého lůna! 43 Jak ^{▼▼ř.: Odkud} se mi to stalo, že ke mně přišla matka mého Pána? 44 Neboť hle, jakmile se zvuk tvého pozdravu dotkl ^{▼▼ř.: stal do} mých uší, poskočilo radostí dítě v mém lůně. 45 A blahoslavená, ^{▼▼Srv. Mt 5,3. První blahoslavenství v tomto evangeliu. Další jsou v: 6,20—22; 7,23; 10,23; 11,27n; 12,37n.43; 14,14n a 23,29.} která uvěřila, ^{▼▼::v. 20} neboť se splní, co jí bylo řečeno od Pána.“

46 A Marie řekla: 47 „Má ^{▼▼[vv. 46—55 jsou známy pod lat. názvem Magnificat (— Velebí …); srv. 1S 2,1—10]} duše ^{▼▼Ž 34,3} velebí Pána a můj duch se rozveselil v Bohu, mém Zachránci, ^{▼▼1Tm 2,3; Ju 1,25} 48 že pohlédl na ponížení ^{▼▼Ž 136,23; 138,6} své otrokyně. Hle, vždyť od této chvíle mě budou blahoslavit ^▼▼v. 45 všechna pokolení, 49 protože mi Mocný ^{▼▼Iz 1,24} učinil veliké věci. Svaté je jeho jméno 50 a jeho milosrdenství od pokolení do pokolení těm, kdo se ho bojí. ^{▼▼//Ž 103,17} 51 Svou paží ^{▼▼Ex 15,16; Ž 98,1; J 12,38; Sk 13,17†} učinil mocný skutek, ^{▼▼Ž 118,15} rozptýlil ^{▼▼Gn 11,8; Ž 89,11; Jr 30,11} ty, kteří jsou pyšní ^{▼▼n.: domýšliví; Ř 1,30} v smýšlení ^{▼▼Ř 1,21} svého srdce, 52 svrhl vládce z trůnů a povýšil pokorné, ^{▼▼Jb 5,11} 53 hladovějící nasytil dobrými věcmi ^{▼▼Ž 107,9} a bohaté poslal pryč s prázdnou. 54 Ujal se Izraele, svého služebníka, ^{▼▼v. 69p} pamatoval na své milosrdenství, ^{▼▼Ž 98,3} 55 jak mluvil k našim otcům, Abrahamovi a jeho potomstvu ^{▼▼ř.: semeni} až ⌈na věčnost⌉. ^{▼▼ř. eis ton aióna}“

56 Marie s ní zůstala asi tři měsíce a pak se vrátila do svého domu.

Narození Jana

Alžbětě se naplnila doba k jejímu porodu, i porodila syna. 58 Její sousedé a příbuzní uslyšeli, že jí Pán učinil své veliké milosrdenství, ^{▼▼Gn 19,19} a radovali ^▼▼v. 14 se spolu s ní. 59 I stalo se, že osmého dne přišli chlapce obřezat ^{▼▼2,21; Gn 17,12; Fp 3,5} a chtěli ho nazvat podle jména jeho otce Zachariáš. 60 A jeho matka odpověděla: „Ne, ale bude se jmenovat Jan.“ ^▼▼v. 13 61 Řekli jí: „Z tvého příbuzenstva není nikdo, kdo se tak ^{▼▼ř.: tímto jménem} jmenuje.“ 62 Dávali znamení jeho otci, jak by si přál, aby bylo dítě nazýváno. 63 Požádal o tabulku a napsal: 'Jeho jméno je Jan.' A všichni se podivili. ^{▼▼n.: užasli; v. 21; 2,18; 8,25} 64 Ihned se otevřela jeho ústa ^{▼▼Ez 24,27} a jeho jazyk se uvolnil a on mluvil a dobrořečil ^{▼▼ř.: žehnajíce; 2,28; 24,53; Dt 8,10p; Jk 3,9} Bohu. 65 Na všechny, kdo žili v jejich sousedství, padl ^{▼▼ř.: stal se} strach ^{▼▼7,16; Sk 5,5; 19,17} a po celém judském pohoří ^▼▼v. 39 se mluvilo o všech těchto událostech. 66 A všichni, kteří to uslyšeli, si to uložili ve svém srdci ^▼▼2,19 a říkali: „Co z toho dítěte bude?“ A Pánova ruka ^{▼▼Neh 2,8; Sk 11,21} byla s ním. ^{▼▼Sk 7,9}

Zachariášovo proroctví

A jeho otec Zachariáš byl naplněn Duchem Svatým ^▼▼v. 15 a prorocky promluvil: 68 „⌈Požehnaný ^{▼▼[vv. 68—79 jsou známy pod lat. názvem Benedictus]; Rt 4,14} Pán, Bůh Izraele,⌉ ^{▼▼1S 15,32p} protože navštívil ^{▼▼v. 78; 7,16; Gn 21,1p; Ex 13,19} a ⌈vykoupil svůj lid⌉ ^{▼▼ř.: učinil vykoupení svému lidu; 2,38; Ž 78,35; 111,9} 69 a vzbudil nám roh záchrany ^{▼▼Ž 18,3} v domě Davida, svého služebníka, ^{▼▼v. 54; 15,26; Sk 4,25.30; ř. pais — chlapec, srv. užití h. na‘ar a Nu 22,22p} 70 jak mluvil skrze ústa svých svatých proroků ^{▼▼ Sk 3,21; Ř 1,2} od pradávna, 71 zachránil ^{▼▼Jr 23,6} nás od našich nepřátel a z rukou všech, kteří nás nenávidí, ^{▼▼//Ž 106,10} 72 aby ⌈prokázal milosrdenství našim otcům⌉ ^{▼▼ř.: učinil m. s našimi o.; Mi 7,20} a rozpomenul se na svou svatou smlouvu, ^{▼▼Ž 105,8!} 73 na přísahu, ^{▼▼Gn 22,16n; He 6,13} kterou se zavázal ^{▼▼ř.: zapřisáhl} našemu otci Abrahamovi, že nám dá, 74 abychom vysvobozeni z rukou [našich] nepřátel mu beze strachu ^{▼▼1J 4,18} sloužili ^{▼▼2,37; Dt 10,12; Sk 24,14!; Fp 3,3} 75 ve svatosti ^{▼▼Ef 4,24; 1Te 4,4} a spravedlnosti před ním po všechny své dny. ^{▼▼Dt 23,7; Ž 90,14} 76 A ty, dítě, budeš nazváno prorokem ^{▼▼20,6; Mt 11,7} Nejvyššího, ^▼▼v. 32 neboť půjdeš před Pánem připravit jeho cesty, ^▼▼7,27 77 aby dal jeho lidu poznání záchrany ^▼▼3,6 v odpuštění jejich hříchů, ^{▼▼3,3; 24,47} 78 pro milosrdný soucit ^{▼▼ř.: vnitřnosti (Sk 1,18); [vnitřní části těla často představovaly sídlo citů (srv. Ž 7,10; 39,4p; 2K 7,15; Fp 2,1; Ko 3,12), to co dnes v č. pouze srdce (Fp 1,8; Fm 1,11.20)]} našeho Boha, v němž nás navštíví ^{▼▼var.: navštívil; v. 68p} Úsvit ^{▼▼poukaz na slunce či jitřenku; Nu 24,17; Mal 3,20; Ef 5,14; 2Pt 1,19; Zj 22,16} z výsosti, ^▼▼24,49 79 aby se ukázal těm, kdo sedí ve tmě a stínu smrti, ^{▼▼Iz 9,2; 58,8; 60,1n} a uvedl naše nohy na cestu pokoje.“ ^{▼▼Iz 59,8}

80 Chlapec rostl ^▼▼2,40 a sílil na duchu a pobýval na pustých místech až do dne, kdy otevřeně vystoupil před Izrael.